Jak dál?

Milé žákyně, milí žáci,
vážené kolegyně a kolegové,
zajímající se a vstřícní rodiče,
zkrátka naši příznivci,

v této sekci našich školních webových stránek jste v minulosti byli zvyklí hledat (a nacházet) krátké zprávičky ze tříd. Díky nim jste mohli tak trošku nahlížet do tříd, zjistit, co se kde událo a někdy se pokochat fotografiemi, které se k dění ve třídách vztahovaly.

Původní myšlenka, aby každá třída pravidelně informovala o sobě samé, vedla nakonec k tomu, že se někdy horko těžko vymýšlelo, co vlastně napsat. Byly totiž měsíce, kdy se jen normálně učilo, zkoušelo, občas zlobilo – zkrátka normální, běžný a na papíře někdy až nezáživný školní život. Někdy bylo zkrátka těžké napsat něco smysluplného, aby to nevyznělo hloupě či šroubovaně.

A pak byly měsíce, kdy se některé třídě, či dokonce většině tříd, sešlo hned několik zajímavých akcí. K tomu celoškolní projekt, o kterém se ovšem psalo už na jiném místě webových stránek. Vznikaly zbytečné duplicity jak v informacích (textech), tak ve fotografiích. Myslím, že to bylo zbytečné. A tak přemýšlíme, jak dál. Uvažujeme o třídních blogách, což je podmíněno tím, že třída má ve svém středu někoho šikovného, co už o tvorbě blogu něco ví. Nebo se najde šikovný tatínek či šikovná maminka, kteří jsou ochotni s třídou svého dítěte spolupracovat (blogovat). To asi nebude nic masového.

Zatím to tedy vypadá na kompromis – budeme tedy psát o dění ve třídách, pokud bude psát o čem. To znamená, když třída zažije něco mimořádného, když někam vyrazí, když se vrátí ze zajímavé exkurze nebo se ve škole zúčastní programu, který by mohl zaujmout i jiné, tak o něm někdo ze třídy napíše. Smyslem ovšem není, aby třídním učitelkám a učitelům přibyla další práce, ale aby si tuto část webových stránek tvořily děti samy.

Je jasné, že se může objevit dost rozdílná kvalita daná věkem či dovednostmi autorek a autorů příspěvků. Nejspíš se nevyhneme ani chybám pravopisným – nejsme výběrovou školou a máme i slabší, ale v jiných ohledech šikovné žáky. (Mimochodem, několik velmi známých a uznávaných autorit z kruhů literárních i vědeckých se veřejně přiznalo ke svým neúspěchům ve škole.) Jsme sice škola a musíme se snažit dosahovat u svých žáků zlepšení, ale to neznamená, že nad někým zlomíme hůl kvůli záměně „íček“ nebo chybějícím čárkám. Fandíme kreativitě, která nikomu neubližuje a někomu třeba zrovna dělá radost…

Možná, že časem přijdeme na lepší nápad. Nebo nám někdo poradí… No vida! Proč by nakonec všechno musel vymýšlet zrovna ředitel nebo někdo z učitelů?! Rádi dáme prostor komukoli, kdo bude chtít poradit, pomoct. Stačí nám do školy napsat či zavolat, anebo si přijít rovnou popovídat, bude-li to v dobrém úmyslu…

Jaroslav Feřtek